|
Narodil
se v Petrovicích u Karviné, v letech 1953-1957
studoval vyšší
úmělecko-průmyslovou školu v Brně u profesorů
Otakara Zeminy, Em. Ranného a Jar. Lukeše.
Autor
se věnuje převážně tvorbě městských motivů,
krajinomalbě a také figurální kompozici se zaměřením na
ženu. Inspiraci nalézá v životě a dění v Ostravě.
Pohledy na Ostravsku a její okolí jsou velmi častým
motivem pro autorovu tvorbu.
Výňatek
z úvodního slova RNDr
Karla Bogára k výstavě pana Josefa Czyže, při
„jubilejní 70“
………..
když jsme seděli v ateliéru Josefa Czyže, vyplynulo
to myslím na povrch. Oba umělci (Josef Czyž, Miroslav
Grabovský) vzpomínali na svá studentská léta v brněnské
škole uměleckých řemesel a na své profesory. Padla jména
„Zamazal, Ranný, Brukner, Jore, Novák, Sueser a ještě
další“ Některá
jsou v uměleckém světě známá, jiná upadla do
zapomnění. Když se vzpomíná na školu tak se chválí i
haní. Zde však zaznívala jen slova chvály na to, čemu je
ta generace umělců, kteří uměli – naučila. Dokonalá
znalost řemesla, kresby, technologie, to vše byl perfektní
základ, ze kterého se mohli mladí odrazit. Druhá stránka
věci byla, že je to bavilo, škola byla celý jejich den, měli
snahu si něco odnést. Z podtextu vzpomínání
vyplynula úcta k tradici.
Dnes
se toho slova skoro bojíme …………..
Kdybychom se mohli podívat
do ateliéru obou umělců, viděli bychom, že to o čem jsem
mluvil je pravda. Dokonalá znalost řemesla, vynikající
kresba, šířka znalostí technologických, pokora před uměním
oba spojuje. Po škole si je ještě doplnili a rozšířili.
Jozef Czyž, rodák z Petrovic
u Karviné prací v Domě kultury v Ostravě Porubě
a na dalších postech. Teprve na začátku
sedmdesátých let dává své práce do komise a
vystavuje. Je hluboce zakotven v rodné obci, což připomínají
v jeho ateliéru četné varianty petrovického dřevěného
kostelíku, který vídal ze své rodné chalupy, ale i vnímavost
k přírodním motivům, které jsou vynikající svou světelnou
atmosférou. Přes motivy z Pustkovce přichází na chuť
ostravským motivům, ze kterých vytahuje neviděnou mě
poezii města. Ale především se zaměřuje na portrét a
akt. Portrét ženy. Najdeme zde různé polohy, od poměrně
mírné stylizace reality přechází až k imaginativním
obrazům ducha. Je to takřka však vždy žena poetická, žena
s tajemstvím. Vyjadřuje se především barvou, někdy
používá klaviaturu na dokomponování obrazu – ale není
to kulisa. Má velice rád klasickou hudbu - a to zde je jen
další symbol rozšiřující interpretační možnosti diváka.
Branou do duše portrétů jsou však dle mého názoru oči.
Připomínají mě sugestivní oči ranných pravoslavných
madon, které byly okny k bohu. Podvečer – přítmí ?
V aktu
se setkáváme se dvěma variantami, které celé léta
rozpracovává. Je to v podstatě sochařský přístup,
který kdysi jedna z návštěvnic jeho výstavy lapidárně
charakterizovala v zápise „ten klenutý bok mě dost
vzrušuje……..“ měla velmi dobrý postřeh, protože si
myslím že Czyžovi
akty jsou jakousi protiváhou portrétu – konfrontací duše
a těla.
Jozef
Czyž v současné době žije a tvoří v Ostravě.
Skupinové
výstavy - výběr
2000-
Galerie Mlejn
2003
– galerie Mlejn - krajinářská
2004
– ateliér Mlejn – velká krajina
Výběr
samostatných výstav
1972
- Kulturní dům, Ostrava Poruba
1990
- Krajina, město Dům
kultury OKD,
1991
- Dům kultury OKD Poruba
1993
- Dům kultury Poruba, Prodejna Dílo Poruba
2001
- Galerie Mlejn-Ostrava,
2003
– Ateliér Mlejn
2004
– Studio Mlejn – Portéty a akty
|
